Leden-ÚNOR

Lovecká sezóna skončila, od ledna jsou myslivci především hospodáři, kteří musí pomoci zvěři zajistit potravu a umožnit jí tak přežít těžké zimní období. Při silných mrazech a sněhové pokrývce, je nutné přikrmovat zvěř i několikrát týdně. Ve všech krmelcích pro spárkatou zvěř by měl být dostatek kvalitního sena. Při jeho doplňování je nutné odstranit seno vypadlé na zem, protože může být kontaminováno zárodky parazitů. Srnčí, jelení, daňčí a mufloní zvěř patří mezi přežvýkavce, a ta vyžaduje kvalitní, stálý a pravidelný zdroj potravy. Trávení u ní probíhá prostřednictvím bachorových bakterií, proto na každý typ potravy musí být v jejich trávicí soustavě namnožen určitý druh bakterií. Náhlé změny v skladbě krmiv mohou přežvýkavé zvěři způsobit závažné problémy, což musí mít na paměti myslivci, kteří zvěř přikrmují. Jadrných i objemných krmiv je díky současné likvidaci chovů skotu na venkově nadbytek, ceny krmiv proti loňskému roku jsou podstatně nižší. Od začátku ledna musí myslivci navykat spárkatou zvěř na jadrné krmivo, ve kterém jim koncem ledna předloží medikovanou směs proti vnitřím a vnějším parazitům. Suchá krmiva musí být kombinována s dužnatými, senáží či siláží, aby spárkatá zvěř nezpůsobovala škody na lesních porostech. Ty jsou většinou způsobeny nesprávnou volbou krmiv. Při správné volbě krmiv v dostaečném dávkování jsou škody téměř nulové. Největší nebezpečí pro zvěř není nepříznivé počasí, ale lidská bezohlednost. Nejčastějším projevem jsou bezohledné jízdy motorkářů a volné pobíhání psů v přírodě. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes či čtyřkolkář vyplaší srnčí zvěř, ta před ním rychle uniká, přičemž vynakládá cca 16 krát více energie než v klidovém stavu. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a umírají na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí. Pejskům vodítko sluší a je důkazem ohleduplnosti k přírodě. Motorkáři by měli svá vozidla označovat čitelnou poznávací značkou a svého adrenalinu se zbavovat na k tomu určených motokrosových drahách nikoli v přírodě, protože dochází k porušování hned několika zákonů. Každoročně jsou sovky milionů korun určených na spekulativní zatravňování pro ekologické zemědělce vedou k neprodyšnému oplocování pozemků a podstatnému snižování biodiverzity, což je nejenom v příkrém rozporu s cíly ekologického zemědělství ale i v rozporu s cílem uspořit zbytečné náklady státu. Podstatná část biosena, vyprodukovaného za tučné státní dotace na loukách končí ve spalovnách. V lednu pokračují naháňky na černou zvěř. K lovu patří dodržování tradic, nikoliv alkohol, protože ten se již mnohokrát nevyplatil. Myslivci při prokázání konzumace v průběhu lovu hrozí konec jeho lovecké činnosti, což je velmi tvrdá, nicméně účinná sankce. Velmi pozitivně lze hodnotit činnost médií, která informují o všech případech zranění a dalších prohřešcích, a tím vytváří tlak na zvýšení bezpečnosti při individuálním lovu zvěře i na honech. Začátkem roku startují na většině Okresních mysliveckých spolků kurzy pro uchazeče o lovecký lístek. Příprava i zkoušky samotné jsou velmi náročné, obtížnost je přirovnávaná k maturitní zkoušce a zkouška v ČR patří k nejobtížnějším nejenom v evropském, ale i světovém měřítku. V lednu probíhají myslivecké plesy a bály, které patří díky bohaté zvěřinové tombole k nejoblíbenějším.

MYSLIVEC JE V zimě PŘEDEVŠÍM HOSPODÁŘ

     Při mrazech a sněhové pokrývce, která přišla začátkem prosince zvěř citelně strádá a myslivci jsou povinni zvěři zajistit potravu a pomoci jí tak přežít kruté zimní období. Při současném stavu krajiny a všeobecném dostatku krmiv je to nejenom legislativní, ale i etická povinnost. V těchto dnech přikrmují myslivci lesní zvěř i několikrát týdně, záleží na průběhu počasí a v závislosti na výšce sněhové pokrývky. Ve všech krmelcích pro spárkatou zvěř by měl být dostatek kvalitního sena. Seno, které vypadlo z krmelců na zem, musí být odstraněno, protože může být kontaminováno zárodky parazitů. V tomto období je vhodné předkládat ke krmelcům tzv. letninu, což jsou usušené výhonky dřevin a ostružiní s vysokým obsahem siličnatých látek. Dužnatých krmiv je možno předkládat jen tolik, aby je zvěř stačila během několika dnů zkonzumovat.

Při přikrmování zvěře je nutno se vyvarovat podávání zrna pšenice, protože ta může způsobovat zažívací problémy u přežvýkavé zvěře díky vysokému obsahu lepku, který vytváří v předžaludcích těžko stravitelnou hmotu, která ucpává trávicí soustavu. Zažívací trakt je tak přizpůsoben horší kvalitě i nedostatku potravy v zimních měsících. Aktivita předžaludků přežvýkavců je během zimních měsíců utlumená, zmenšená je resorpční plocha ve střevech i objem předžaludků. Za nejlepší krmivo považujeme zrno ovsa (obsahuje více vlákniny a málo lepku), kvalitní čerstvou kukuřičnou siláž (odebíranou ze stěny silážní jámy), kvalitní čerstvou senáž a kvalitní luční či vojtěškové seno. O vhodnosti nerozhoduje předkládané množství, ale mnohem více pravidelnost předkládání (oves, siláž a senáž minimálně 1 x za týden v přiměřeném množství).

Na každou honitbu připadá v průměru dvanáct přikrmovacích zařízení, které musí pověření členové mysliveckého sdružení kontrolovat a doplňovat. Myslivci se snaží sice zvěři pomoci a v době strádání ji přikrmovat, ale i pro ně zůstávají některé lokality nedostupné. Jsou místa, kam není možné krmivo dopravit ani pomocí terénních vozů. Vypomoci mohou traktory, v krajním případě přicházejí na řadu sněžnice a běžky. V horských oblastech však dojít jen tak s nějakým batohem zásob na zádech nestačí. Jedním z řešení, jak zvěř před takovýmito podmínkami zvláště v horských oblastech uchránit, je vybudování nových přezimovacích obůrek. Myslivci by zde měli usnadněnou práci s dokrmováním a zvěř by nezpůsobovala škodu okusováním dřevin. Tento trend se objevil ve vyšších polohách v osmdesátých letech minulého století a byl velmi úspěšný. Po roce 1993 se ale kvůli rozčleňování a pronajímání honiteb a z ekonomických důvodů od jejich pořizování ustoupilo, což dokládá chaotičnost v hospodaření. Dnes jsou často zmiňované škody částečně i důsledkem rušení těchto přezimovacích obůrek.

DÍKY LIKVIDACI CHOVŮ SKOTU JE KRMIV DOSTATEK

     Díky současnému dostatku krmiv a snadné dopravě je dodržení povinné péče o zvěř nejenom zákonnou, ale i morální povinností. Na venkově dochází v současnosti díky dovozům a nezájmu zpracovatelů k likvidaci chovů prasat a skotu, a tak objemných i jadrných krmiv vhodných pro zvěř je nadbytek. Díky spekulativnímu zatravňování zvláště ekologických zemědělců poklesla produkce komodit a tím roste i cena pšenice a ječmene. Mlékárny zvyšují minimální odběrové množství mléka, což vede k likvidaci menších chovů soukromých zemědělců. Větší chovy jsou zatíženy více kontrolami a mají větší fixní náklady, což rovněž vede k rušením chovů. K likvidaci chovu skotu pomáhají i vyšší sankce na zemědělských dotacích při neplnění podmínek „cross compliance“, které jsou v podmínkách starších staveb pro hospodářská zvířata prakticky nesplnitelné. Díky štědrým dotacím často dochází k oplocování pastvin neprodyšným pletivem, což je zvláště nelogické u ekologických zemědělců, kteří tím místo péče o krajinu výrazným způsobem snižují biodiverzitu na pozemcích což je v příkrém rozporu s cíly ekologického zemědělství. Je s podivem, že zemědělská politika, která umožňuje rozvoj ekologického zemědělství vede jen k vytváření oplocených pastvin, produkci sena, které bez uskladnění mokré končí ve spalovnách a dalších nelogických spekulací, které stojí stát každoročně zbytečně stovky milionů korun.

JAK POMÁHAT ZAJÍCŮM A DROBNÉ ZVĚŘI?

     Pomoc zajícům v honitbách je náročnější. Krmiva se musí předkládat na více místech v malých množstvích a pravidelně je doplňovat i několikrát během týdne. Opravdovou pochoutkou pro zajíce je kůra mladých větví ovocných stromů (zvláště jabloně). Větve je třeba pravidelně ořezávat a překládat na okraje polí. Pokud prořezávku větví v sadech provedeme již v tomto období, zabráníme tak škodám na stromcích, protože se zajíci budou soustředit na větve ležící na zemi a nebudou okusovat kmínky stromků.

     Bažantům je zapotřebí doplňovat do zásypů obilí, spolu se zadinou. Zásadou by mělo být, aby v zásypech bylo vždy přiměřené množství potravy k počtu stavů drobné zvěře v honitbě. Po navlhnutí může zrno rychle zplesnivět a pak zvěři škodit. Kachny se dají přikrmovat na ledě nebo v zásypech na okraji vodních ploch.

     Často s přikrmováním zvěře pomáhá i veřejnost. Při tom se však dopouští mnoha chyb. Zásadně nelze krmiva ponechávat na sněhu, ale je nutné ho donést přímo do krytých krmelců, protože ponechané na mokrém sněhu začne rychle nahnívat, bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. To platí zvláště pro suché pečivo. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř. Se psy by do přírody v době sněhové pokrývky neměli vydávat vůbec.

ZVĚŘI NEJVÍCE ŠKODÍ LIDSKÁ BEZOHLEDNOST

     Největším nepřítelem pro zvěř však není mráz a sníh, ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách motorkáři a pejskaři, kteří nechávají svá zvířata pobíhat volně po lese. Dle zákona o myslivosti a zákona o lesích není možno volně venčit psa v přírodě. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká. Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a umírají na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí.

     Nejen pejskaři, ale i běžkaři a příznivci terénních vozidel jsou každým rokem pohromou pro poklidný život zvěře. Myslivci proto se stejnou periodicitou vyzývají k ohleduplnosti. Stačí, aby nyní nezacházeli hluboko do lesů, nebo se nepohybovali prostředkem pole, kde se schovávají zajíci, ale aby se drželi na krajích lesů a běžkaři dodržovali vyznačené trasy. Bezohlednost lidí vyhání zvěř z jejích úkrytů. Útěk je pro ni vysoce rizikový. Často dochází ke zraněním či uštvání, a když potom znovu ulehne na sníh, může dojít k zápalům plic. Ty vedou až ke smrti zvěře.

POVINNOSTI MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE

     Myslivecký hospodář shromažďuje záznamy o lovu zvěře a jejím úhynu, evidenci vydaných plomb a lístků o původu zvěře, evidenci o nakládání se zvěří a zvěřinou. Podle dispozic státní správy myslivosti podává hlášení o průběhu lovu. Hospodář dbá na dodržování klidu v honitbě, zejména v okolí krmných zařízení. Stará se rovněž o citlivé vysvětlení veřejnosti, že procházka s volně pobíhajícím psem je v tomto období pro zvěř velmi nebezpečná. Pokud je vyšší sněhová pokrývka raději hospodář zruší pořádání nátlaček na lišky a černou zvěř.

KONČÍ LOVECKÁ SEZÓNA

     15. ledna končí doba lovu jelena evropského a jelena siky a hus. Po obnově (čerstvě napadlý sníh) a řádném obeznání pořádají myslivci společné lovy (naháňky, nátlačky) na černou zvěř a lišky. Na společném lovu můžeme lovit jen selata a lončáky prasete divokého (černé zvěře). Koncem ledna končí doba lovu bažanta v bažantnicích, a tak v současnosti probíhají poslední lovy. Dále se smí v lednu lovit kuna lesní a kuna skalní, straka a vrána. Koncem února končí doba lovu straky a vrány, kuny lesní a kuny skalní, pokračuje doba lovu bažanta královského. Celoročně se loví liška, sele a lončák prasete divokého.

     Hony jsou pro účastníky společenskou událostí. Proto je nutno dbát na dodržování mysliveckých tradic a vhodného oblékání. Dobře organizovaný výřad jako pocta ulovené zvěři na závěr honu s loveckými fanfárami je zážitkem pro všechny účastníky honu samozřejmostí, kterou obdivují i zahraniční lovci, kteří u nás nalézají neopakovatelnou atmosféru, kterou dotvářejí i tradice. K lovu však nepatří alkohol, protože ten se již mnohokrát nevyplatil. Navíc myslivci při prokázání konzumace v průběhu lovu hrozí konec jeho lovecké činnosti, což je velmi tvrdá, nicméně účinná sankce.

     V zimě probíhají také myslivecké plesy a bály, které patří díky bohaté zvěřinové tombole k nejoblíbenějším.

práce v lese v lednu a v únoru

     Je hlavní sezóna sběru šišek smrku, borovice a modřínu, jestliže je nedostatek semene těchto dřevin pro jarní síje, lesníci odesílají šišky k přednostnímu luštění do semenářských závodů. Pokračují ve sběru semen jasanu, lip a akátu. Semena javoru, která jsme nevyseli na podzim, ukládáme do vlhkého písku. Věnujeme pozornost žaludům a bukvicím, které je nutno chránit proti mrazům a myším. Systematicky kontrolujeme skladované osivo pro jarní síje a uskladněné šišky jehličnanů před jejich odesláním k luštění do semenářských závodů.

Ve školkách plníme sněžné jámy, prohlíží oplocení školek a zabraňujeme zvěři ve vniknutí do školek. Sbíráme rouby pro zakládání semenných sadů, řízkují vrby a topoly, připravují se na jarní síji ve školkách, dokončují čištění, třídění a moření osiv, vysévají semena břízy na sníh. Věnujeme se přípravě a opravám školkařského nářadí a školkařských strojů pro jarní práce. Intenzivně se připravujeme na jarní zalesňovací práce po všech stránkách - zajištěni pracovních sil včetně případného ubytování a dopravy na pracoviště, příprava a opravy potřebného nářadí a strojů, zajištění sazenic včetně harmonogramů přísunů na pracoviště. Pokračujeme v prořezávkách hlavně listnatých mlazin. Nejsou-li silné mrazy, vyvětvujeme topoly.

     Velkou pozornost zaměřují na ochranu kultur proti okusu zvěří, kontrolují funkčnost oplocení mladých kultur. V borových porostech v nižších polohách kácí lapáky na lýkohuby, v únoru začínáme kácet první sérii lapáků pro lýkožrouta smrkového. V oblastech zvýšeného výskytu lýkožrouta smrkového pokračují ve vyhledávání a okamžitém zpracování napadených stromů nastojato. Není-li sníh, kontrolují v borových a smrkových porostech stav škůdců v půdě (pilatek, píďalek tmavoskvrnáče, sosnokaza, bourovce borového, hřebenule borové). Doplňují podzimní kontroly vajíček obaleče dubového na vzorových větvích. Ničí hubky vajíček bekyně velkohlavé nátěrem karbolinea a pálíme hnízda housenek bekyně zlatořitné. Hodnotí výskyt škodlivých činitelů a chemické ošetření za uplynulý rok. V oblastech, kde se vyskytuje bourovec borový, kontrolně lepujeme. S traťovou správou projednáváme opatření proti požárům podél železnic (zejména tam, kde jezdí „výletní“ parní lokomotivy), není-li sníh, čistíme protipožární pásy.

     Těžební práce jsou v plném proudu, pokud tomu nebrání vysoká vrstva sněhu. Těží, přibližují a odvážejí listnaté dřeviny, především ty, které podléhají rychlé zkáze (buk, olše, javor, habr, bříza), provádějí probírky (výchovné těžby) listnáčů, využívají sněhu a zmrzlé půdy k mýtní úmyslné těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků. Další pozornost zaměřují na výrobu a odvoz všech sortimentů zvláštní a výběrové jakosti. Využívají sněhové pokrývky pro těžbu dřeva v porostech, kde je nutno chránit přirozené zmlazení nebo kulturu.

     V přidružené výrobě za příznivého počasí zajišťujeme odvodňovací a zavodňovací práce na lukách a pastvinách. Podle potřeby zřizujeme napajedla. Zkontrolujeme provozuschopnost strojů a nářadí pro jarní práce. Ovocné stromy stříkáme zimními postřiky. Vápníme dna zazimovaných rybníků.

VČELAŘSTVÍ V LEDNU

     V lednu přežívají včely v tzv. zimním chomáči ve středu úlu, kde udržují teplotu nad 10 °C. Matka se pohybuje uprostřed chomáče a ostatní včely jí obklopují. Včely na okraji chomáče se zvolna pohybují doprostřed, aby nezkřehly, a naopak. Teplota uvnitř chomáče je asi 20 °C a na kraji 10 °C. Po oteplení matka po dlouhé pauze začne klást vajíčka, ale jen v omezeném množství.

V termínu od 15.1. do 15.2. je nutno odevzdat do laboratoře „zimní měl“ na vyšetření proti varoáze. Měl jsou zbytky vosku a opadu z úlu a pomocí měli můžeme zjišťovat stupeň napadení velmi nebezpečným roztočem Varroa destructor. Staří praktici kontrolují stav úlu a včelstev gumovou hadičkou, kterou prostrčí přes česno hlouběji do úlu a poslouchají, jak včely bzučí. Pokud bzučí hodně, tak se jím něco nelíbí, a to může signalizovat např. výskyt vetřelců, jako jsou myši, rejskové apod. Pokud však včely nebzučí vůbec, tak s nejvyšší pravděpodobnosti uhynuly na nějakou nemoc či na nedostatek zásob, nebo na přeplnění výkalových vaků. Výkalové vaky si můžou přeplnit, pokud zůstanou v úle nevhodné zásoby jako medovicový med. Včelaři využívají čas ke studiu odborné literatury.

Co dalšího se děje v honitbách?

V první polovině ledna:

- končí chrutí divokých prasat

- začíná kaňkování lišek

- lesníci provádějí pěstební zásahy v lese = probírky (výchovné těžby) listnáčů, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků.

- v lesích probíhá těžba dřeva

- probíhá kontrola ochrany proti okusu zvěří a funkčnost oplocení mladých kultur, myslivci pomáhají s opravami a obnovou nátěrů. Nejlepší ochrana proti okusu je však správné přikrmování zvěře.

V druhé polovině ledna:

- začíná kvést čemeřice

- hnízdí křivka obecná

- v nižších polohách začíná honcování zajíců

- začíná houkat výr

- srncům začínají růst parůžky

- je vhodné nakupit potřebná hnojiva a osiva na zvěřní políčka, kontrolovat zabezpečení skladů proti hlodavcům

- probíhá hlavní sezóna sběru šišek smrku, borovice, modřínu, jasanu, lípy, akátu.

- probíhá sběr roubů, řízkování vrb a topolů, příprava osiv na jarní setí ve školkách, vysévají se semena břízy na sníh.

V první polovině února:

- probíhá honcování zajíců

- začíná kaňkování (říje) vyder a rysů

- začínají kvést sněženky

- probíhá říje vlků, kaňkování lišek, probíhá honcování divokých králíků

- přilétá husa velká

V druhé polovině února:

- odlétají havrani

- přilétají skřivani

- srncům dorůstají nové parůžky

- zemědělci kontrolují stav ozimů a řepky pod sněhovou pokrývkou a nakupují osiva jařin a hnojiva, broskvoně je nutno ošetřit proti kadeřavosti.

lednoVÉ a únorové pranostiky
(z knihy Jaromíra Kovaříka - Zvěř, lov a myslivost v české lidové slovesné kultuře)

Když jelen na nový rok zatroubí, znamená to š t ě s t í

Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou samou slotu, slotu jen.

Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh.

Když vlci v lednu vyjí, lišky skolí, očekávej ještě větší zimu.

Na Tři krále o jelení skok dále. Tříkrálovou zimu vlk nesežere.

14. ledna: Svatý Hilarius - vyndej saně, schovej vůz!

20.1. O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu.

Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána.

25.1. Bude-li jasný den na Sv. Pavla Obrácení, v ten rok v ničemž nedostatku není; pak-li mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Obrácení sv. Pavla se medvěd na druhý bok obrátí.

V den obrácení svatého Pavla, když teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci.

V lednu mráz těší nás, v lednu voda, věčná škoda.

Lepší v lednu vlka pod okny vidě než pluh na poli. Je li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.

Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.

Jestli v lednu deště lijí, to z příští úrody pijí.

V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává.

Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.

Leden drsný prospívá osení.

V lednu-li hřímá, tuhá je zima.

Když rok mrazem a sněhem začíná, dosti chleba se předpovídá.

Když dne přibývá, mráz více pálívá.

V lednu roste den i mráz, ale mrazu bude konec zas.

Vlk v únoru na poli lepší nežli sedlák na mezi.

Když je pěkný čas na Hromnice (mráz), bývá zdárné obilí velice.

Medvěd též, když teplo bývá, obzvláštní ten způsob mívá, spravuje-li brloh všelijak, učině to, lehne zase znak. Pak-li tuhá zima bývá, brloh svůj hned rozházívá.

Leze-li o Hromnicích jezevec z jámy, poleze na měsíc zase do jámy. Vyleze-li jezevec o Hromnicích z díry, na čtyři neděle zpátky zas pílí.

O Hromnicích milejší ovčákovi vlk než slunce.

Na sv. Matěje jde liška naposled po ledě.

Když sníh záhy taje, dlouho neroztaje.

Nechce-li severák v únoru váti, v dubnu se to musí přeci jenom státi.

V únoru sníh a led, v létě nesou včely med.

Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je.

Další informace ohledně myslivosti lze získat:

Ing. Jiří Šilha

pověřený pracovník pro styk s médii

Českomoravská myslivecká jednota

Jungmannova 25, 115 25 Praha 1

mobil: 604 953 043
e-mail: jiri.silha(at)centrum.cz

www.cmmj.cz